Kniha Dějiny smrti z pera historika Philippa Arièse spatřila světlo světa poprvé v roce 1977. Dodnes ovšem představuje jedno z vrcholných a značně inspirativních děl francouzské historiografie. Autor po 20letém vyčerpávajícím studiu nejrůznějšího spektra pramenů sestavil proměňující se obraz lidského vztahu k tak základnímu, přesto ze své podstaty neuchopitelnému tématu, jakým je smrt – tedy nevyhnutelná součást každého jednoho lidského života. Philippe Ariès ve svém veledíle poukázal na skutečnost, že s postupem staletí docházelo v Evropě k odosobnění smrti.
A tak zatímco ještě pro barokního člověka představovalo umírání běžnou součást všední reality, moderní lidé stále víc a víc vytlačovali děsivou přítomnost smrti ze svého podvědomí. Dalo by se říci, že smrt uzavřeli za chladné stěny nemocnic. Ostatně, i v současné České republice umírá právě ve zdravotnických zařízeních daleko od rodiny 60–70 % obyvatel.
Jedná se o trend, kterému se do jisté míry postavili lékaři Kateřina Rusinová a Ondřej Kopecký, průkopníci české paliativní péče, tedy péče zaměřené na kvalitu života poskytovanou pacientům trpícím nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stadiu. Centrem zájmu se ale stává nikoliv nemoc, nýbrž člověk. Jinými slovy, nejde vlastně ani tolik o smrt, jako o život; aby čas, který zbývá, za to stál. Protože žití neznamená pouze tlukoucí srdce a dýchající plíce. Lékaři v důvěrných rozhovorech pomáhají svým pacientům hledat cesty ve zdánlivě bezvýchodných situacích.
Za vznikem dokumentu Jednotka intenzivního života stojí oceňovaná režisérka a držitelka Českého lva, Adéla Komrzý. Navzdory zdánlivě neatraktivnímu tématu získal snímek na karlovarském filmovém festivalu dvě zvláštní uznání a třetí místo v divácké anketě. Ostatně, pochvalných recenzí se dočkal i na Česko-Slovenské filmové databázi: „Prvotřídně zpracovaný dokument (…) o tom, jak moc důležité je vážit si času jakožto veličiny ohraničující náš život. A to vše podáno v tom nejryzejším a nejpozitivnějším duchu, kdy ve vás snímek vzbudí radost ze života, ne naopak.“ Samotná režisérka stojí tváří v tvář tajemství konce života pokorně v pozadí. Otevírá tím prostor samotným pacientům, lékařům, ale také divákům, aby ve svých vlastních srdcích hledali odpovědi na předkládané otázky.
A podobně jako v knize Philippa Arièse, i v dokumentu Jednotka intenzivního života se jedním z mnoha promýšlených témat stává víra; nikoliv v horizontu budoucnosti, ale žité přítomnosti. V samotném středobodu snímku totiž stojí starost lékařů, jak mohou svým pacientům skutečně pomoci, co si oni sami přejí a po čem na sklonku svého soukromého času touží. Jedná se o otázku, kterou by se možná neměl bát položit nikdo z nás. Dokument sice ze své podstaty plní osvětovou činnost, ale zároveň předkládá obrazy silných lidských okamžiků, které nás jako člověka s člověkem, tedy citlivé empatické bytosti, navzájem propojují.
Dokument s následnou diskuzí uvede v rámci cyklu Filmové setkání nad Biblí ve spolupráci s náboženskou obcí Církve československé husitské v Brně – Maloměřicích spolek „Verbum et Musica“, a to v pátek 28. června 2024 od 17:30 ve Sborovém domě Betlém na ulici Selská 53 v Maloměřicích.
Základní informace: Česká republika, 2021, 76 minut
Režie a scénář: Adéla Komrzý
Kamera: Prokop Souček
Hudba: Marek Mrkvička
Produkce: Nutprodukce