Štítek: Sborový dům Betlém

Být spisovatelkou aneb beseda se Zuzanou Csontosovou

Spolek „VERBUM ET MUSICA“ již za dobu své mnohaleté činnosti představil brněnské veřejnosti celou širokou plejádu významných, zajímavých či jinak inspirativních osobností. Lidé měli příležitost nejen shlédnout či vyslechnout mistrovství předních domácích umělců – malířů, fotografů, recitátorů, zpěváků či hudebníků – ale při nejedné příležitosti dostali také možnost k méně formálnímu setkání formou besedy.

Na vzájemný dialog se mohou těšit také návštěvníci podvečera nazvaného „Být spisovatelkou aneb beseda se Zuzanou Csontosovou“. Zuzana Csontosová pochází ze slovenského Trenčína, kde vystudovala střední zdravotnickou školu. Touha poznávat nová místa, zájem o druhé a snaha pomáhat ji ovšem ihned po maturitě zavedly na britské ostrovy do Birminghamu, kde pracovala jako dobrovolnice v centru pro lidi bez domova bojujících se závislostí na alkoholu. Po návratu na Slovensko úspěšně vystudovala „Pedagogickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě“ se zaměřením na sociální práci, přičemž se svými spolužáky založila časopis „Nota bene“, jehož působnost se postupem let rozšířila i do dalších měst – Žiliny, Banské Bystrice, Košic, Trnavy, Nitry, Prešova a mnohých dalších.

Ovšem teprve poté, co se s rodinou přestěhovala do Brna, kde zásluhou aktivit „Diecézní charity Brno“ pracuje v „Nízkoprahovém denním centru pro lidi bez domova“, se také začala výrazněji věnovat literární tvorbě se zaměřením na publikace určené dětem. Knihy Zuzany Csontosové se často odehrávají na skutečných místech, vynikají realističností, humorem a děti přenáší do světa fantazie a dobrodružství. Autorka tak malým čtenářům předává pozitivní hodnoty a odhodlání kráčet v životě za naplněním vlastních snů. Knihy přitom kombinují naučnou literaturu s beletrií a děti zábavnou formou seznamují i s náročnými tématy, jako jsou autismus, ekologie či chudoba.

Besedu se Zuzanou Csontosovou ovšem neozdobí pouze mluvené slovo, nýbrž také mistrovský varhanní doprovod v podání brněnského rodáka a dlouholetého varhaníka Církve československé husitské, pedagoga na Gymnáziu Matyáše Lercha, Mgr. Lukáše Rýdla.

Přijměte proto naše srdečné pozvání na příjemný večer naplněný dobrou společností, zajímavým vyprávěním a krásnou hudbou. Pořad „Být spisovatelkou aneb beseda se Zuzanou Csontosovou“ se uskuteční v pátek 25. října od 17:30 hod. ve Sborovém domě Betlém na Selské 53
v Brně – Maloměřicích. Více informací naleznete na www.verbumetmusica.com,
www. zuzanacsontosova.cz, na tel. 776 032 149 či na emailu vem@seznam.cz.

Koncertní vzpomínka na PhDr. Karla Plocka

Ať všecko obsáhnu, všech cíle drah a cest
co vidím žít a mřít a růst a kvést a zrát,
sil živých věčný kruh, jenž konstellace hvězd
v své sítě navléká a řídí vzlet a pád.
Otokar Březina, báseň Modlitba večerní

Co činí život člověka výjimečným a naplněným? Bohatství? Sláva? Moc? Nebo spíše smysluplné skutky a odkaz, který zde po konci našich dní zůstává? Jací jsme byli za našich životů pro svou rodinu, blízké, přátele a vlastní malý svět, ve kterém žijeme? Zdali jsme mysleli víc na sebe nebo na druhé, jestli jsme uměli naslouchat,
být trpěliví a namísto souzení přiznat vlastní chyby? Odpověď lze nakonec možná zjednodušit v jedinou otázku: zdali jsme žili život,
na který budou lidé rádi vzpomínat.

Právě život člověka, jehož odkaz zůstává aktuální do dnešních dní,
se stane linkou vinoucí se skrze koncertní podvečer v Maloměřicích. PhDr. Karel Plocek, narozený roku 1934 v Říčanech u Brna, přitom inspiruje na mnoha úrovních. Například tím, že překonal závažné ortopedické onemocnění. Tím, že zosobňuje příběh muže nuceného důstojně se vyrovnávat s existencí dvou totalitních režimů, nacistického, který rozpoutal hrůzy druhé světové války,
a komunistického, v Československu se postupně hroutícího dlouhých 40 let. Právě v dekádách po únorovém převratu vystudoval Karel Plocek na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor psychologie, byť s přerušením způsobeným perzekucí ze strany vládnoucího režimu. Psychologie, dnes jeden z nejrespektovanějších oborů, se přitom v komunistickém světě zvláštní prestiži netěšila, spíše naopak.

Kvalitu vysokoškolského studia totiž zásadně ovlivnily ideologické požadavky. V touze po získání odborných znalostí si tak museli studenti shánět veškeré významné předválečné publikace sami. Tentýž trend pokračoval i později, kdy Karel Plocek působil
jako poradenský psycholog, tedy na pozici, kterou ve skutečnosti mohl podle vzoru Sovětského svazu vykonávat kdokoliv,
byť bez potřebné kvalifikace. Studovaný psycholog ale zároveň přednášel na univerzitě, stal se autorem vysokoškolských skript
a několika dalších učebnicových textů. Své jazykové a odborné znalosti využil při překladu zahraničních publikací, a zároveň
se podílel na překladech samizdatové literatury, například knih psychologa C. G. Junga. Po revoluci přispěl ke zrodu Českomoravské psychologické společnosti a Asociace poradenských psychologů ČR.

Na PhDr. Karla Plocka, obdivovatele díla Otokara Březiny, zavzpomíná skrze komponovaný večer hudby a slova violista Karel Plocek ml., kterého na klávesový nástroj doprovodí Martin Jakubíček a na housle Pavel Fajtl. Vzpomínkový koncert se uskuteční 11. září 2024 od 18:00 hod. ve Sborovém domě Betlém v Brně – Maloměřicích. Rezervace lze provést na mailu vem@seznam.cz nebo na telefonním čísle 776 032 149.

Filmové setkání nad Biblí: Koločava

Režie: Stanislav Moša, Rudolf Tesáček
Scénář: Stanislav Moša
Česká republika, 2002, 125 min.

Podkarpatská Rus, dnes označovaná spíše jako Zakarpatská Ukrajina, představuje historické území, které mezi lety 1919–1939 tvořilo součást první československé republiky. V překrásném krajinném prostředí žilo v nuzných poměrech přibližně tři čtvrtě milionu obyvatel, z nichž téměř polovinu tvořili římští katolíci, dále pravoslavní, židé a členové reformních církví. V divoké zemi, která
se od údolí řeky Tisy prudce zvedá z malebné Panonské nížiny
až k dramatickým vrcholkům Karpat, leží také malá obec Koločava.

Podkarpatská Rus dala světu hned několik známých osobností.
Rio Preisner, rodák z města Mukačevo, se stal významným
a mezinárodně respektovaným katolickým knězem, filozofem, teologem a vášnivým odpůrcem totalitních států i totalitárních režimů. Již zmíněná Koločava se ovšem stala rodištěm muže přinejmenším v českém prostředí nepochybně ještě známějšího,
a to sice loupežníka Nikoly Šuhaje proslaveného skrze román
Ivana Olbrachta.

Kniha se dočkala pod názvem Balada pro banditu také svého filmového zpracování, ve kterém herecky excelují Miroslav Donutil, Iva Bittová, Jiří Pecha nebo Bolek Polívka. V roce 2002 se pak známý příběh o lásce, zradě a pomstě dostal i na brněnská divadelní prkna, a to skrze muzikál nazvaný jednoduše, ale výstižně – Koločava. Vždyť sama obec svou podstatou nejlépe odráží charakter, víru, strasti
i radosti běžného života prostých lidí ve vzdáleném kraji, kde drsné přírodní podmínky dokázaly člověka vůči druhému jak přibližovat,
tak hluboce oddělovat.

Muzikál Koločava vychází z desky Petra Ulrycha, známého zpěváka
a skladatele, který ovšem pro potřeby inscenace složil více než desítku zcela nových písní. Ostatně sourozenci Petr a Hana Ulrychovi, obklopeni známou skupinou Javory, doprovází celé představení živou hudbou. Režie se ujal dlouholetý ředitel Městského divadla Brno, Stanislav Moša. Oproti dřívějším zpracováním románu Ivana Olbrachta muzikál Koločava zdůrazňuje židovský element, který dává vyniknout specifičnosti podkarpatského prostředí, místa,
kde se zdánlivě zastavil čas. Představení ale uchopuje vjemy diváka nejen podmanivou hudbou a děním na samotném jevišti, nýbrž také filmovými dotáčkami, takže Koločava místy připomíná slavnou Laternu Magiku.

Spolek „VERBUM ET MUSICA“ uvede Koločavu ve spolupráci s náboženskou obcí CČSH v Brně – Maloměřicích v pátek 30. srpna 2024 od 17:30 hod. ve Sborovém domě Betlém na Selské 53. Rezervace a více informací naleznete na vem@seznam.cz, www.verbumetmusica.com nebo na telefonním čísle 776 032 149.

Filmové setkání nad Biblí: Ve jménu Krista

Režie: Kevin Reynolds
Scénář: Kevin Reynolds, Karen Janszen
USA, 2016, 107 min.

Křesťané po dlouhá staletí vnímali Bibli jako historicky přesnou knihu. A ačkoliv události představované ve Starém
i v Novém zákoně skutečně vycházejí z pravých dějin, Bible sama je – spíše než kronikou – svědectvím o Bohu a o jeho působení ve světě, tedy poselstvím, které dokáže inspirovat i moderního člověka.

Nicméně ještě na počátku 19. století římskokatolická církev bezpodmínečně trvala na historičnosti Bible. Učenci z dostupných údajů kupříkladu odpočítávali s přesností na rok stáří světa a tvrdohlavě bojovali proti jakýmkoliv novým poznatkům. Málokdo kupříkladu ví, jakými těžkostmi prošel při svém bádání francouzský akademik Jean-François Champollion, snažící se rozluštit egyptské hieroglyfy. Zástupci Vatikánu se (právem) obávali, že proniknutí do jazyka říše faraonů ukáže egyptskou civilizaci jako starší, než na den přesně spočítaná starozákonní potopa, ničící celý starověký svět. Champollion během svého výzkumu skutečně nepřesnost církevní chronologie potvrdil, ale veškeré poznatky ponechal kvůli obavám z moci papežského státu pouze na stránkách svého soukromého deníku.

Vědecký pokrok 19. a zvláště pak 20. století ovšem výše popsaný trend postupně proměnil. Není jistě bez zajímavosti, že mezi první náboženská společenství, která stavěla vědecké poznání po bok biblickému poselství, se řadí také Církev československá husitská. Patriarcha Karel Farský církev popisoval jako společenství křesťanů, „kteří usilují naplniti všechno své snažení mravní a poznání vědecké duchem Kristovým.“

Skutečnost, že Bible přestala být postupně vnímána jako dogmaticky historická kniha, zároveň otevřelo nové obzory umělcům z nejrůznějších odvětví – včetně filmu. Lidé se odvažovali nahlížet především na život Ježíše Krista či roli Jidáše dosud nevídanou, leckdy i provokativní optikou. Neobvyklou perspektivu přitom přináší také snímek Ve jménu Krista. Hlavním protagonistou a tudíž i průvodcem příběhu je totiž nevěřící člověk, mocný římský vojevůdce Clavius. Se svým pobočníkem a přítelem Luciem dostane od Piláta za úkol prověřit, kdo byl vlastně Ježíš Kristus, a co se skutečně odehrálo po ukřižování domnělého židovského Spasitele. Clavius si přitom klade za cíl vyvrátit jakékoliv zvěsti o zmrtvýchvstání a zabránit možnému povstání v Jeruzalémě.

Film Ve jménu Krista tak divákům nabízí na jednu stranu smyšlený příběh, který se ale zároveň skutečně odehrál a který se svým způsobem odehrává i v dnešní době; ukazuje totiž cestu člověka na počátku nevěřícího a odmítajícího jakékoliv možné povídačky o zázračném vzkříšení, který ovšem musí tváří v tvář vlastním prožitkům konfrontovat své svědomí a ve vlastním srdci rozhodnout, zdali uchopí či neuchopí laskavou ruku, kterou mu Ježíš, syn Boží, nabízí.

Přijměte proto naše srdečné pozvání na promítání filmu Ve jménu Krista, které se uskuteční ve spolupráci s náboženskou obcí CČSH v Brně – Maloměřicích v pátek 9. srpna 2024 od 17:30 hod. ve Sborovém domě Betlém na Selské 53. Rezervace a více informací naleznete na vem@seznam.cz, www.verbumetmusica.com nebo na telefonním čísle 776 032 149.

Filmové setkání nad Biblí: muzikál Cats

Muzikály dozajista patří k nejpopulárnějším hudebně-divadelním žánrům současnosti. Věhlasná představení, mezi která se řadí například West Side Story od Leonarda Bernsteina nebo Bídníci od Clauda-Michela Schönberga a Alaina Boublila shlédly desítky milionů diváků po celém světě. Za naprosté klasiky muzikálového žánru lze ovšem považovat také hned několik hudebních děl z pera Andrewa Lloyda Webbera. Pravděpodobně většina věřících se někdy setkala s některou z melodií z muzikálu Jesus Christ Superstar, neboť občas zaznívají také při bohoslužebných příležitostech. A. L. Webber se ale proslavil také díly, jakými jsou Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Evita, Fantom opery nebo Cats, v překladu do češtiny – Kočky.

A. L. Webber se narodil do hudební rodiny v londýnské části Kensington. Již odmalička obdivoval klasické skladatele 18. a 19. století. Naučil se hrát na housle a klavír a s postupem věku našel krom klasické hudby zalíbení také v rytmech rocku. Na Královské hudební akademii v Londýně vystudoval mimo jiné harmonii a orchestraci, což více než důsledně zužitkoval i ve své muzikálové opeře Cats.

Cats spatřily světlo světa v roce 1981, když si svou premiéru odbyly ve věhlasné londýnské divadelní čtvrti West End. Pro mimořádně náročné spojení hudby, tance, zpěvu a herectví bývají kritiky považovány za jeden z vůbec nejlepších muzikálů. Tento názor ostatně vyjádřili i samotní diváci, neboť kupříkladu na newyorské Broadway se dlouho jednalo o nejhranější představení všech dob. Svého uvedení se Cats dočkaly také v České republice, nejdříve v Praze a posléze v Brně, v Plzni a v Ostravě.

Muzikál Cats vychází z básnické sbírky Thomase Stearnse Eliota, nazvané Praktická kniha o šikovných kočkách. Pohádkový příběh vypráví o pravidelném setkání koček na výročním bále, kde jedna vyvolená kočka nakonec získává možnost nového života. Během noci se představí mnoho koček, snažících se vysvětlit, proč právě ony by si oproti ostatním zasloužily takovou šanci. Divákům se tím zobrazuje pestrá škála osobností a životních příběhů, které jsou očividnou metaforou k různým radostem
a strastem skutečných lidí. Nejslavnější píseň muzikálu, Memory v podání Samotářky, se stala jednou z nejhranějších písní posledních čtyř dekád.

Spolek „VERBUM ET MUSICA“ uvede Cats v záznamu slavného divadelního představení z americké Broadway. Společně se budeme zamýšlet, co může populární a mainstreamový žánr, jakým je muzikál, nabídnout věřícímu člověku, a nakolik se v metaforických obrazech života, představovaných jednotlivými kočkami, promítají naše vlastní osobní zkušenosti. Přijměte proto naše srdečné pozvání na promítání Cats, které se uskuteční ve spolupráci s náboženskou obcí CČSH v Brně – Maloměřicích ve čtvrtek18. července 2024 od 17:30 hod. ve Sborovém domě Betlém na Selské 53. Rezervace a více informací naleznete na vem@seznam.cz nebo na telefonním čísle 776 032 149.

Jednotka intenzivního života

Kniha Dějiny smrti z pera historika Philippa Arièse spatřila světlo světa poprvé v roce 1977. Dodnes ovšem představuje jedno z vrcholných a značně inspirativních děl francouzské historiografie. Autor po 20letém vyčerpávajícím studiu nejrůznějšího spektra pramenů sestavil proměňující se obraz lidského vztahu k tak základnímu, přesto ze své podstaty neuchopitelnému tématu, jakým je smrt – tedy nevyhnutelná součást každého jednoho lidského života. Philippe Ariès ve svém veledíle poukázal na skutečnost, že s postupem staletí docházelo v Evropě k odosobnění smrti.
A tak zatímco ještě pro barokního člověka představovalo umírání běžnou součást všední reality, moderní lidé stále víc a víc vytlačovali děsivou přítomnost smrti ze svého podvědomí. Dalo by se říci, že smrt uzavřeli za chladné stěny nemocnic. Ostatně, i v současné České republice umírá právě ve zdravotnických zařízeních daleko od rodiny 60–70 % obyvatel.

Jedná se o trend, kterému se do jisté míry postavili lékaři Kateřina Rusinová a Ondřej Kopecký, průkopníci české paliativní péče, tedy péče zaměřené na kvalitu života poskytovanou pacientům trpícím nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stadiu. Centrem zájmu se ale stává nikoliv nemoc, nýbrž člověk. Jinými slovy, nejde vlastně ani tolik o smrt, jako o život; aby čas, který zbývá, za to stál. Protože žití neznamená pouze tlukoucí srdce a dýchající plíce. Lékaři v důvěrných rozhovorech pomáhají svým pacientům hledat cesty ve zdánlivě bezvýchodných situacích.

Za vznikem dokumentu Jednotka intenzivního života stojí oceňovaná režisérka a držitelka Českého lva, Adéla Komrzý. Navzdory zdánlivě neatraktivnímu tématu získal snímek na karlovarském filmovém festivalu dvě zvláštní uznání a třetí místo v divácké anketě. Ostatně, pochvalných recenzí se dočkal i na Česko-Slovenské filmové databázi: „Prvotřídně zpracovaný dokument (…) o tom, jak moc důležité je vážit si času jakožto veličiny ohraničující náš život. A to vše podáno v tom nejryzejším a nejpozitivnějším duchu, kdy ve vás snímek vzbudí radost ze života, ne naopak.“ Samotná režisérka stojí tváří v tvář tajemství konce života pokorně v pozadí. Otevírá tím prostor samotným pacientům, lékařům, ale také divákům, aby ve svých vlastních srdcích hledali odpovědi na předkládané otázky.

A podobně jako v knize Philippa Arièse, i v dokumentu Jednotka intenzivního života se jedním z mnoha promýšlených témat stává víra; nikoliv v horizontu budoucnosti, ale žité přítomnosti. V samotném středobodu snímku totiž stojí starost lékařů, jak mohou svým pacientům skutečně pomoci, co si oni sami přejí a po čem na sklonku svého soukromého času touží. Jedná se o otázku, kterou by se možná neměl bát položit nikdo z nás. Dokument sice ze své podstaty plní osvětovou činnost, ale zároveň předkládá obrazy silných lidských okamžiků, které nás jako člověka s člověkem, tedy citlivé empatické bytosti, navzájem propojují.

Dokument s následnou diskuzí uvede v rámci cyklu Filmové setkání nad Biblí ve spolupráci s náboženskou obcí Církve československé husitské v Brně – Maloměřicích spolek „Verbum et Musica“, a to v pátek 28. června 2024 od 17:30 ve Sborovém domě Betlém na ulici Selská 53 v Maloměřicích.

Základní informace: Česká republika, 2021, 76 minut
Režie a scénář: Adéla Komrzý
Kamera: Prokop Souček
Hudba: Marek Mrkvička
Produkce: Nutprodukce

Hymny a vlastenecké písně

spolek „Verbum et Musica“ vás srdečně zve na komponovaný večer slova, poslechu a zpěvu písní. Zdeněk Kovalčík, literární historik a farář CČSH ve Zlíně, vás provede vývojem vlasteneckých písní od nejstarších („Hospodine, pomiluj ny“; „Svatý Václave“; „Ktož jste Boží bojovníci“) až po zpěvy 19. století a národního obrození.

Pořad představí zrod hymny rakouského habsburského soustátí a její národnostní textovou parafrázi z pera básníka Josefa Václava Sládka. Odhalíme okolnosti obklopující vznik vlasteneckých písní „Kde domov můj“ a „Nad Tatrou sa blýská“, které se po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 staly oficiální národní hymnou.

V rámci pořadu ovšem zazní i písně méně známé; například hymny Moravy a Slezska, některé ve své době oblíbené vlastenecké zpěvy z 19. století nebo písně sokolské. Zamyslíme se nad ohlasem odkazu Mistra Jana Husa v písni „Hranice vzplála“, a představíme oblíbené melodie prvního československého prezidenta T. G. Masaryka.

Pořad „Hymny a vlastenecké písně“ se bude konat 5. dubna 2024 od 17:00 ve Sborovém domě Betlém náboženského obce CČSH v Brně – Maloměřicích na Selské 53. Rezervaci míst je možno provést prostřednictvím e-mailové adresy vem@seznam.cz nebo na telefonním čísle 776 032 149.

POD POVRCHEM. Duchovní služba ve stínu rudé hvězdy

Vážení přátelé,

přijměte naše srdečné pozvání na přednášku farářky a disidentky Světluše Košíčkové, která povypráví o osobní zkušenosti duchovenské služby v prostředí totalitárního státu.

Světluše Košíčková, rozená Skálová (*26. 6. 1951, Brno), farářka. Pochází z farářské rodiny, matka Miloslava Skálová byla od konce 40. let kazatelkou a poté až do 90. let farářkou CČSH. Po absolvování Střední všeobecně vzdělávací školy v Brně se přihlásila na HČBF v Praze (1969). V téže době ji silně zasáhla oběť Jana Palacha. V r. 1974 studovala na Humboldtově univerzitě v tehdejším východním Berlíně. Kněžské svěcení v CČSH přijala 18. května 1975. Předtím již působila jako jáhenka (od r. 1972) ve Žďáru nad Sázavou (1973-1974). Nadále byla až do r. 1979 farářkou ve Žďáru, kde prožila tvrdý nátlak Státní bezpečnosti (StB) ve snaze získat ji ke spolupráci. V roce 1979 byla přeložena do Prostějova (krátce administrovala i Vyškov a od r. 1986 byla jmenovaná předsedkyní okrsku Brno-venkov), kde se seznámila se svým budoucím manželem M. Košíčkem. Svátost manželství uzavřeli v lednu 1980. Společně s manželem v 80. letech patřila mezi účastníky východoevropských ekumenických setkání vedených priorem komunity ve francouzském Taizé Rogerem Schützem-Mersauchem. Manželé též organizovali setkání v duchu Taizé na Moravě. Dostali se do kontaktu s Matkou Terezou v Kalkatě a posílali podporu sociálně slabým a strádajícím do misijních stanic v tzv. třetím světě. Spolupracovali s polským křesťanským hnutím Maitri a prostřednictvím přednášek na tajných bytových seminářích v rodinách a na setkáních modlitebních společenstev věřící seznamovali se spiritualitou Misionářek lásky, prací Matky Terezy a společenstvím Taizé, kam později organizovali i poutě a zájezdy mládeže. Pod patronátem Otty Mádra se podíleli na tisku a šíření samizdatové literatury. S manželem se po 17. listopadu 1989 plně zapojili do revolučních událostí v Prostějově a činnosti Občanského fóra. Ale ani po změně režimu nepřestali se svými aktivitami. S. Košíčková se např. podílela na založení křesťanské mateřské školky, pokračovala v práci s mládeží. Několik let pracovala v zastupitelstvu města Prostějov. V 1995 obdržela doktorát teologie na HTF UK. Od roku 2008 je farářkou v Brně-Tuřanech. V rámci Brněnské diecéze CČSH byla pověřena od roku 1999 vedením Kurzů základů teologie pro laiky.

Zdroj: Martin Jindra, Marcel Sladkowski (eds.), Biografický slovník, 2020 str. 248-249

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Btlu%C5%A1e_Ko%C5%A1%C3%AD%C4%8Dkov%C3%A1https://www.pametnaroda.cz/cs/kosickova-svetluse-1951?_zn=aWQlM0Q0MjU3MTIxMzQxNDc3MjkwNjM4JTdDdCUzRDE3MDU1ODk4NzQuNzkyJTdDdGUlM0QxNzA1NTg5ODc0Ljc5MiU3Q2MlM0RBQjFDRDEwMTFBOTM5MEY0OTIyNDEwRDgyQTA4NkQ3NQ%3D%3D

Svátek varhan. Díla pro varhany skladatelů 17. a 18. století

Vážení přátelé,
přijměte naše srdečné pozvání na přednášku s hudebními ukázkami významných domácích skladatelů varhanní hudby, která se uskuteční 1. listopadu 2023 v Maloměřicích.
Karel Plocek, který nás pořadem provede, je zakládajícím členem komorních souborů Trio od sv. Jakuba a Smyčcového tria Gideon. Působil jako pedagog na brněnské konzervatoři a jako přední člen Filharmonie Brno. Mimo vystupování se též zabývá vydavatelskou činností a rekonstrukcí znovuobjevených děl mistrů klasicistní hudby.